Zajímavosti o Vietnamu

Těsně před začátkem vyhlášení epidemie covidu jsme měli v plánu zorganizovat zájezd do Vietnamu. Bohužel se nám to v této době nepovedlo a celkově jsme byli nuceni tuto akci asi 5x přesunout. Poprvé se nám do Vietnamu poštěstilo dostat až na podzim roku 2022. A víme jistě, že se pro velký úspěch bude tento zájezd opakovat několikrát každý rok. Připravili jsme si proto pro Vás několik zajímavých informací a faktů o Vietnamu.

Základní informace

Počet obyvatel: 97 041 072 (15. na světě)
Hlavní město: Hanoj se 7,6mil. obyvatel
Hustota zalidnění: 253 obyvatel/km2 (47. na světě)
Nejvyšší hora: Phan Xi Pang 3144m n. m.
Státní zřízení: Socialistická republika
Měna: Vietnamský dong

Od roku 1976 ve Vietnamu vznikla oficiální socialistická republika. K moci se dostali komunisti, kteří sice povolují soukromé podnikání, ale silně omezují lidská práva

Historie ve zkratce

Historie Vietnamu je opravdu dlouhá a dalo by se o ní povídat hodiny. Pro obyvatelstvo a zemi byly ovšem nejpodstatnější tyto 3 skutečnosti:

  • Vliv Číny

Vietnam byl a stále je pod velkým vlivem Číny, který lze spatřit ve všech částech Vietnamu

  • Vietnamská Válka (americká válka)

60. léta ve Vietnamu znamenaly vznik konfliktu mezi \severním a Jižním Vietnamem. Na stranu Jižního Vietnamu se přidala americká armáda. Válka byla ukončena až v roce 1975 vítězstvím Severního Vietnamu.

  • Kolonizace Francie

od 17. století se francie snažilo o vybudováni si velkého vlivu na Vietnamském území. Od poloviny 19. století se Francii podařilo získat moc nad Vietnamem a nové území přejmenovali na Francouzskou Indočínu. Jejich moc skončila až s koncem druhé světové války

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

10 faktů a zajimavosti o Vietnamu

  • Vietnam je obrovská země, která má od severu k jihu cca 2600 km. Díky této vzdálenosti není špatné období, kdy jet navštívit Vietnam. Přes zimu se spíše doporučuje navštívit sever a přes léto zase jih Vietnamu.

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

  •  Ve Vietnamu leží jeden ze sedmi nových přírodních divů světa – je jím zátoka Ha Long nacházející se v severní části Vietnamu, v blízkosti hranic s Čínou

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

  •  Vietnamská vlajka má červené pozadí, které vzdává holt krveprolití během války a žlutou hvězdu, která vyznačuje dělníky, farmáře a mládež.

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

  •  Nejběžnější dopravní prostředek ve Vietnamu je skůtr. Podle statistik z roku 2018 bylo ve Vietnamu registrováno více jak 40mil skůtru a pouze 2mil. Automobilů. Celkový počet skůtru v zemi není určitě přesný a celkové číslo může být klidně 2x vyšší kvůli neregistrovaných kusů. Ve Vietnamu se platí 90% daň na dovoz vozidel a toto je hlavní důvod malého množství automobilů v zemi.

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

  •  Každý druhý Vietnamec má stejné příjmení :D. Ano je to tak. Každý druhý Vietnamec se jmenuje Nguyen. Nejedná se o příbuzné, ale jde o vývoj politické situace v zemi. Začátkem 19. století se vlády chopila dynastie Nguyen a své příjmení darovali lidem za odměnu.

LAYNO Tour - Zajimavosti Vietnamu

  •  Ve Vietnamu neexistují žádné mince. Používají se pouze bankovky vyrobené z plastu.Bankovky jsou v nejmenší hodnotě 1000 ND a nejvyšší 500000 ND. Na všech bankovkách je vyobrazen Ho Chi Minh.
  •  Asiaté jsou známí tím, že po vypití určitého (velmi, ale velmi malého) množství alkoholu, rudnou, ba jsou lehce opití. Zjednodušeně řečeno, většině Asiatů (více než 50 %, někde se uvádí až 70 %) z Dálného východu chybí enzym ALDH2. Aldehyddehydrogenáza, která odbourává v játrech alkohol. Tak na zdraví!
    Neboli vietnamsky Mot, Hai, Ba, Yo!
  •  Vietnam je kávovou velmocí. Kavárny jsou na každém rohu. Vietnamci sladí kávu nejraději kondenzovaným mlékem. Pro evropana je Vietnamská káva brutálně silná a přeslazená. Nádherným dárkem, který musíš z Vietnamu přivést je cibetková káva Kopi Luwak
  •  Vietnamská kuchyně patří mezi nejlépe hodnocené na světě. Ochutnávka místních pokrmů, jako jsou hovězí polévka Pho Bo, bagety Banh Mi nebo nudle Bun Cha, je bezesporu součástí každé dovolené ve Vietnamu.
  •  Pokud chcete mít svatbu ve Vietnamu musíte získat od místního lékaře certifikát, který bude prokazovat vaše mentalní zdraví 😀

 

Další termín do Vietnamu : ZDE

Fotogalerie ze zájezdu ZDE

 

Surfování ve Španělsku

Surfové kurzy pořádáme už od roku 2016. Za tuto dobu se nám podařilo tento nádherný sport ukázat stovkám lidí a pro mnohé z nich se toto setkání stalo osudným.

Nejčastěji pořádáme surfový kurz na severu Španělska. Jezdíme za českou partou, která se stará o český surf hous a říkají si „SALTY LOBOS„.

Poprosili jsme jednu z hlavních osob na baráku Sáju, aby nám trošičku představila oblast, kde žijí.

Asturie je jak Země nezemě

Plná fantazie, dobrodružství a čarovných míst. Země plná zeleně, útesů a síly oceánu. Kousek nedotčené přírody v severní části srdečného a empatického
Španělska. Území námořníků, farmářů a surfařů. Těch, kteří milují oceán celým svým srdcem.
Místo, které nemůžete projet bez zastavení. Prázdné pláže lákají k procházkám a jeskyně v
útesech k probádání. V těchto místech se toužíte znovu zamilovat. Do sami sebe, do volání
přírody, být její součástí Dýchat jí, cítit ji. Všemi smysly. Odpočinout si. Jsou to zelené louky, na
kterých se pasou krávy, kouzelné domečky na sušení sena, jenž nesou ducha historie na každém
rohu, vysoké hory, jejichž vrcholky lákají ke zdolání, vlny, které putují tisíce kilometrů, abyste právě
vy mohli sjet na surfu jejich poslední kousek energie. Jestli existuje místo v Evropě, které Vám
ukradne srdce je to právě Asturie.

Uprostřed tohoto čarovného kraje, poblíž majestátního majáku na okraji útesu, stojí nádherná
kamenná vila, ve které se scházejí přátelé, kamarádi a lidé, jež spojuje láska k oceánu. Tou je Salty
Lobos. Při vstupu do hlavních dveří na Vás dýchne přátelská atmosféra a kouzlo komunity, kterou
spojují vlny.

Banda lidí ze západu Čech tu vytvořili místo, které nemůže být nikomu cizí. Najde se tu každý. Vysoký, malý, ohrabaný, neohrabaný, nádherná žena, dobrodružný kluk. Děti, psi, banda alkoholiků, skrývající se za nadšené surfaře. Každý je na tomto místě sám sebou a všechny
spojuje touha po dobrodružství oceánu. Sdílí se tu společná kuchyně, kde je pořád rušno, útulný obývák, kde se pohodlně uvelebí pětadvacet lidí, ale taky třeba obrovská zahrada s jógovou teráskou a výhledem na vrcholky dvoutisícových hor. Bydlet můžeš ve dvou až šesti lůžkových
pokojích nebo svou dodávkou zaparkovat na jednom z volných míst na zahradě za domem. Na surf spotu jsi za pár minut autem a veškeré vybavení do vln najdeš pod touto společnou střechou také. V okolí se dá lézt po horách, jezdit na kole, skejtovat po okolí, válet se na plážích nebo si
půjčit paddle a prozkoumat útesy pod barákem. No a večer nesmíme zapomenout na večeři až pod nos a vždy skvělou obsluhu v místním baru. Sezóna na Salty Lobos trvá od jara do podzimu a i tak je tu všem krátká. Poznej krásu severu Španělska skrze tuhle divokou bandu plnou vděčných a vždy nadšených bláznů do surfování a všech ostatních bláznovin.

Lyžování v Itálii – proč jet do Itálie

Lyžování v Itálii

Loni jsme poprvé vyrazili na lyžovačku do Itálie a to hned 2krát! Ze střediska Ponte di Legno/Passo Tonale jsme byli tak nadšení, že tam letos míříme znovu (14.-21. ledna). Zajímá tě, jaké lyžování v Itálii je nebo v čem se třeba liší oproti Francii? Tak čti dál, pokusím se to stručně shrnout.

LAYNO Tour - lyžování v Itálii

Na začátek je fajn podotknout, že se samozřejmě záleží na konkrétním středisku, kam vyrazíš, protože i ty se v rámci Itálie nebo Francie mohou dost lišit. Ve Francii jsme ale byli už v několika střediscích, takže na základě toho zkusím obecně porovnat mé dojmy z nich vs. dojmy z Passo Tonale.

 

Lidi aneb Italové vs. Francouzi

Ve Francii jsme zažili i střediska, která byla více “párty” a desítky šílených frantíků. Obecně jde ale říct, že jsou francouzi z layňáckého pohledu nudní, přízemní a úťáplí. To nejde ani trochu porovnat s horkokrevnými Italy. Ta odlišná mentalita a pozitivní, divoké naladění ucítíš v každém baru a restauraci, do které na svahu vkročíš. Veselí, přátelští, hluční, usměvaví – tak mám zafixované obsluhující Italy. S nadsázkou jde říct, že svým přístupem jsou francouzi ideální spíš pro turisty důchodového věku, kděžto Italové pro mladé, nevybouřené layňácké divočáky a divoženky. Italské apres-ski je prostě jiná liga.

 

Noční život a noční klid

Tady dává Itálie Francii taky na prdel! Samozřejmě opět záleží – jsou střediska ve Francii, kde jsou parádní kluby nebo párty (jako např. dnes už bývalá legendární Skibiza v Puy nebo La Grotte du Yeti v Les Sybelles). Ale většinou je ve vesničce nějaké jedno místo, kde to možná o něco víc žije, ale jinak jsou to spíš restaurace a na ulicích je klid a nedej bože, když se hlasově projevíš trochu víc nahlas. Italské střediska jsou oproti tomu hlučnější, je více míst, kde se něco děje. Prostě takový živější organismus žijící v ulicích italských středisek. S tím je i spojen noční klid – ve Francii se snažíme Layňáky korigovat (a musíme říct, že poměrně s vysokou úspěšností) v tom, aby nebyli na apartmánech uřvaní, protože si můžou stěžovat cizinci a sousedním apartmánu, kteří to nahlásí na recepci. A pak je průser a průser může znamenat, že přijdou o kauci. V Itálii to lidé ze sousedního apartmánu řešili tak, že zavolali policii (nutno podotknout, že při stejném hluku už by ve Francii přijela policie sama). Ti si ofotili občanky, přátelsky layňáky umravnili a byl klid. Nikdo nepřišel o peníze, žádná stížnost nikde a všichni spokojeni.

LAYNO Tour - lyžování v Itálii

Žrádlo a pití

Italská kuchyně je ikonická a stejné to je na svahu. Mnohem větší výběr a i chutnější bych řekl. Pasta, pizza, saláty, polívky,…Francouzská kuchyně na svahu je, řekl bych méně rozmanitější, ne tak chutná a hlavně cenově i krapet dražší, pokud si pamatuji. A pak jsou tady ještě drinky. Bombardino, aperol spritz, pivko, káva,..opět krapet levnější a větší výběr, ze kterého vybíráš…

 

Počasí

Tady si ani jedna ze zemí nemá co vyčítat. Lyžařská střediska v obou z nich jsou po většinu roku zalitá sluncem a je dost pravděpodobné, že z obou destinací se budeš vracet tzn. “na pandu”.

LAYNO Tour - lyžování v Itálii

Vzdálenost

Úplná pohoda! Jasně, do Rakouska to máš asi blíž, ale tohle je i tak hodně příjemný bonus. V tom Francie nepochybně zaostává (pokud teda neletíš). Z Česka to máš nějakých 800-900 km (do Tonale), což znamená jenom pár hodin strávených v autě. A pokud máš dobré spolujezdce, tak to uteče jedna radost!

 

V tomto článku se snažím vyzdvihnout pozitiva Itálie a ne hanit Francii jako lyžařské destinace. Ta má oproti Itálii samozřejmě taky nespočet výhod – cenově levnější, ubytka blíž ke svahu, prázdnější sjezdovky,…Obě jsou super a stojí za to je navštívit!

 

 

Lyžování ve Francii – proč jet do Francie

Lyžování ve Francii

Proč se plahočit takovou štreku, když si můžeš solidně zalyžovat na mnohem bližších místech? Já ti řeknu proč!

 

Důvod č. 1 – týdenní pobyty:

Poprvé jsem lyžovačku ve Francii zažil před 10 lety, když bylo Layno ještě Hovno a my si objednali soukromý autobus a vyrazili se 40kou kámošů do francouzského Pra Loup/Val d’Allos. Do té doby jsem byl zvyklý jezdit hlavně do Rakouska a tohle měla být moje žabožroutí premiéra. A hned na celý týden s 6denním skipasem! Zvyklý na 3 až 5denní poježdění se mi tehdy těch 6 dní zdálo jako šílenost. Ale to hodně rychle přešlo. Takový ten vnitřní pocit, že musíš jezdit za každých okolností, byl rázem pryč. Znáš to, přijedeš někam na 3,4 dny, probudíš se a venku je tak hnusně, že bys to raději přepil. Ale uvnitř tě to tak nějak tlačí, ať jdeš, protože si za to dal majlant a přece nebudeš sedět na pokoji. Tak jdeš, ale v těch podmínkách tě vůbec nebaví. Promočený přijdeš ze svahu dřív, jsi nasraný, chceš to s kámošema přepít. Podaří si, ale ráno se probudíš s kocovinou a řešíš ten samý problém jenom o den později. Tohle se ti samozřejmě může stát i ve Francii (myslím tu kocovinu :-)), ale při těch 6 lyžovacích dnech tě to prostě tak nemrzí. Najednou jsi v chillu, nikam se nemusíš hnát, můžeš si den den volna, třeba v bazénu nebo na někde na prosluněné terase. Na těch 6 dní si prostě zvykneš hodně rychle a už nebudeš chtít jinak!

LAYNO Tour - lyžování ve Francii

 

Důvod č. 2 – cena:

Tady samozřejmě strašně záleží na tom, jaké střediska ve Francii si vybereš, protože i tady jsou dražší místa. My jsme za těch 10 let, kdy do Francie jezdíme (celkem jsme tam byli 30x) projeli několik středisek, která v rámci Francie patří spíš k těm cenově výhodnějším. Samozřejmě nejpodstatnější je ale poměr cena/výkon. Tam nám nejlíp vychází naše srdcovka – Puy Saint Vincent, kde se vracíme pravidelně každý rok, zatímco do jiných středisek jsme se už nevrátili. A layňáci si Puy oblíbili taky! Ale zpátky k ceně. Obecně je lyžování ve Francii levnější než v Itálii a Rakousku. To, co zaplatíš za týdenní pobyt ve Francii s 6 dny ježdění a ubytkem na svahu ti nejspíš bude stačit tak na 3 až 4 dny ježdění v Rakousku s tím, že budeš na svah nejspíš dojíždět z vedlejší vesnice. A jak jsem psal, těch 6 dní prostě chceš!

 

Důvod č. 3 – počasí:

To je ve Francii prostě boží! Z těch asi 180 dní, které jsme ve Francii za těch posledních 10 let strávili na svahu, byla drtivá většina z nich zalitá sluncem! Jako vážně! Hnusné dny by se daly na rukách dvou lidí spočítat. Svahy zalité sluncem jsou ve Francii (speciálně v jižních Alpách, kam jezdíme hlavně) taková nepsaná jistota. Beztak si teď říkáš, že jsi byl v Rakousku a taky jsi měl týden azuro (nebo teda spíš ty 3 dny, protože nejsi milionář, že jo). Jasně! To jsem zažil taky. Několikrát. Ale taky jsem tam zažil hodně dnů se špatným počasím. A když to vezmu z dlouhodobého hlediska, tak je toho azura ve Francii prostě a jednoduše procentuálně mnohem víc!

LAYNO Tour - lyžování ve Francii

 

Další důvody – ubytko na svahu, prázdné sjezdovky a poněkud laxní rolbaři

Střediska ve Francii jsou většinou postavena tak, že veškeré ubytování je u sjezdovek. Nezažili jsme středisko, ve kterém bychom museli svah dojíždět skibusem nebo vlastním autem. Vždycky to bylo do 300m od postele, většinou však mnohem blíž (třeba v Les Orres skáčeme z balkónu přímo na svah). Na to si taky hrozně rychle zvykneš. Když si po cestě na svah uvědomíš, žes něco zapomněl na pokoji, tak tě to tak neštve. Neřešíš ranní zbytkáč. Když se ti nechce jezdit, tak se můžeš jít vyvalit na nějakou hezkou terásku na svahu. Sjezvoky ve Francii si pamatuju jako prázdné, speciálně přes všední dny. O víkendech se na nich prohání krom zahraničních turistů i místňáci, ale všední dny? To můžeš jet i celý svah sám. Speciálně takové úterý, středa, kdy si hodně lidí dává v polovině týdne day off. A je potřeba taky zmínit francouzské rolbaře a jejich mírnou laxnost. V Rakousku vám může celou noc sněžit a ráno manchester na každé sjezdovce. Ve Francii vám většinu sjezdovek taky upraví, ale nechají vám jich tam i pár netknutých. Říkáš si, proč to zmiňuji? Vždyť to není úplně výhoda. Naopak! Díky této lenost dostaneš jak upravené sjezdovky tak i off piste přímo ve středisku. Takže to určitě ocení milovníci freeridu, zatímco sjezdovkáři si zajdou na ty upravené.

LAYNO Tour - lyžování ve Francii

 

Shrnuto, podtrženo – lyžování ve Francii je super a má spoustu výhod, na které přijdeš sám hned, jakmile to vyzkoušíš! Jasně, je to dál a cesta může být úmorná, ale za ten zážitek to stojí! Uvidíš!

 

Foto galerii z našeho FB profilu nalezneš ZDE.

Následujicí zájezdy do Francie Najdeš ZDE.

Lyžování na Ukrajině – vodka, prašan, freeride

Jako každý rok jsem i letos přemýšlela, kam se v zimě vydat na hory. Zaujala mě představa nekonečných prašanových polí v kombinací s borščem a šašliky. Vyrazila jsem tedy na Ukrajinu společně s partou skvělých lyžařů i přátel. Konkrétně do oblasti Podkarpatí, které se rozkládá jen kousek za hranicí se Slovenskem.
Layno Tour - Lyžování na Ukrajině
V pátek večer nakládám věci do autobusu a jsem s smířená s cestou, která je na mě až nepříjemně dlouhá. Po osmnácti hodinách podrážky mých bot přistávají ve velké kaluži u penzionu v městečku Jasiňa. Kdo by to čekal, když jsme jeli za sněhem. Od první chvíle si tedy přejeme, aby se všechny dešťové kapky proměnily ve vločky.
První dny trávíme především poznávání místní kultury, ochutnávání místních pokrmů a taky nápojů. Co si budeme, nedát si panáka ukrajinské vodky by byl hřích.
Po dvou dnech se přesunujeme do centra freeridového ráje, Dragobratu! Autobus však zůstává zaparkovaný v údolí a my volíme pro přesun gazíky, jelikož v zimě se nahoru vlastními silami nedostaneme.
Středisko Dragobrat leží 1200 metrů nad mořem a areál sestavuje šest vleků, dvě lanovky a nespočet horských hotelů a penzionů. Ten pravý ráj ale začíná až u horních stanic lanovek.
Naše zavazadla vykládáme na schodech u penzionu Juliana, kde nás vítá usměvavý Vasil.
Layno Tour - Lyžování na Ukrajině
První večer tady si každý volíme svůj program. Já jsem neodolala čanu (kádi s vodou, kde se topí v malém kotlíku) a sauně, po které jsem se mohla plácnout do čerstvě napadaného prašanu.

„Lyžování na Ukrajině aneb vodka, prašan, freeride“

Ale zpátky k Dragobratu. Vrcholky v okolí dosahují až 1700 metrů nad mořem a mírné, za to dlouhé poloniny si věřím zamilujete stejně, jako já! Patřím k těm, co si na vrcholky rádi vyšlápnou na skialpech po svých, tady mi to však počasí moc nedovolovalo. Společně s ostatními jsem tedy ráno usedla do rolby a nechala se vyvézt – někam. Na hřebeni nazouváme lyže a společně s místními průvodci se spouštíme prašanovými polemi dolů. Celý den si tedy vozíme zadky rolbou nahoru a dolů jezdíme prakticky každou jízdu jinudy.
Layno Tour - Lyžování na Ukrajině
Většině z vás se v hlavě promítne otázka, kolik asi taková sranda na rolbě stojí?
Celodenní vyvážení rolbami přišlo bez stovky na patnáct stovek a za den jsme stihli 11-15 jízd. Pokud tedy nejste rozmazleni středisky z Alpských zemí, je Ukrajina stvořena pro skvělý zážitek a lyžovačku.  Taky vás v mnoha případech překvapí, teplá voda občas teče jen když otočíte kohoutek na studenou, okno má naopak namontovanou kliku a vy si lámete hlavu, jak okno vůbec otevřít, vaječná omeleta vůbec nepřipomíná vaječnou omeletu nebo jste v údivu, když vám k večeři na talíři přistane karbanátek s rizotem. Ukrajina je jedinečná a svá, stejně jako každá země.
Terka
Odkaz na galerii fotek z Ukrajiny najdeš ZDE.
Tento zájezd se bude nejspíše opakovat až se uklidní současná situace na Ukrajině.

Layno Tour a její dlouhá cesta ke jménu

Zamítnutí registrace názvu firmy se v Česku nestává často, když už ale k němu dojde, je to nepříjemné. Stoupají náklady a prodlužuje se čas na novou registraci. S názvem měla ze začátku problém i firma LAYNO Tour.

Začínající firmy často řeší v začátcích nejen samotnou podobu a strukturu firmy, ale také její název. Někdy se ale může stát, že vymyslíte skvělé neotřelé jméno, ale soud ho zamítne. Podle právníka ze Zalozfirmu.cz Petra Čížka činí tento podíl problematických registrací v Česku z celkového počtu jen zhruba půl procenta. Když se to stane, je to ale samozřejmě nepříjemné, protože to zvedá náklady a čas na novou registraci.

“Soud se navíc mnohdy jednorázově odchýlí od standardní praxe, kterou předtím používal. Škoda že neexistuje podobná věc jako v jiných zemích (např. Slovensko), kde se předem dotážete na soudě na název a dostanete závaznou rezervaci, pokud je název v pořádku,” myslí si Čížek. Zároveň dodává, že oficiální termín je “zamítnutí registrace” (např. pro klamavost názvu).
“I tento postup je sám o sobě podle mého nesprávný, správně mají upozornit na chybu a vyzvat k nápravě, v praxi však rovnou zamítají bez předchozího upozornění,” doplňuje.

“Lejno tour” neprošla. Zvítězil název LAYNO Tour

Se zamítnutou registrací měl zkušenost například Jan Vimmer, kterého napadlo založit cestovní kancelář pro mladé na základě osobní zkušenosti s levným cestováním.

“Vždy jsem našel nějakou levnou letenku (např. do Norska za 26 Kč zpáteční) a hledal někoho, kdo by se ke mně přidal a jel se mnou. Lidí přibývalo, a tak jsem založil skupinu na sociální síti Facebook, kde bych dával nabídky různých cest. Potřeboval jsem to nějak nazvat. V tu chvíli jsem nad tím nějak extra nepřemýšlel, prostě něco vtipného, co by se lehce pamatovalo. A přece jen šlo hlavně o mladé, komu byly zájezdy určené, tak proč nejít i trochu za hranu. No a vzniklo “hovno tour”. Zájemců o cestování s “hovnem” přibývalo, tak jsme se rozhodli založit oficiální cestovní kancelář,” popisuje zrod nápadu Vimmer.

Při konzultaci s notářkou mi ale bylo sděleno, že by tento název s největší pravděpodobností neprošel u rejstříkového soudu, který by měl na starost zápis naší společnosti do obchodního rejstříku, z důvodu, že se jedná o hanlivý název. Přišli tedy s méně hanlivou variantou “LEJNO Tour”.

 

“U té by prý pravděpodobnost, že projde rejstříkovým soudem, byla větší, ale stále by prý byla hrozba zamítnutí velká. Záleží údajně na tom, který úředník by tuto žádost dostal na stůl. V případě, že rejstříkový soud žádost o zapsání do obchodního rejstříku zamítne, propadá poplatek ve výši 6000 korun a při žádosti s novým obchodním názvem se musí platit znovu. Z toho důvodu, ale také z důvodu, že jsme na zapsání společnosti celkem spěchali, jsme transformovali název ještě jednou,” říká Jan.

Nakonec došli k názvu LAYNO Tour. “Název tak dostal trochu anglický nádech (LAY-NO, v anglickém jazyce znamená “žádné ležení”) a mladí jej stejně čtou jako lejno. Starší lidé jako lajno, takže nemají pocit, že je to něco hanlivého, a všichni jsou spokojeni,” dodává s úsměvem. Tento název již soudem bez problémů prošel.

lyžování ve Francii – naše premiéra 2014

lyžování ve francii – 1. a 2. den – cesta do Francie

Je pátek 7. února 2014 něco málo po 7 hodině večerní a na parkovišti u opavského zimáku se začíná shlukovat jakási omladina. Podle času by se mohlo jednat o puberťáky popíjející nejlevnější krabicové čučo před svou školou (v Opavě určitě nic neobvyklého ? ), ale není tomu tak. I když zásobami alkoholu tito jedinci očividně taky disponují a to na první pohled většími, než se 15letému floutkovi může vůbec zdát. No, a když se k tomu přidají lyže a prkna ležící opřená opodál, musí být už naprosto jasné, co se tady děje…JEDE SE NA HORY – lyžování ve Francii!!!

Layno tour

 

Hemží se kolem mě jak obličeje profláklé a mně důvěrně známé, tak i nové tváře, které s naším Laynem jedou poprvé. Počítám, obhlížím, seznamuji se, kontroluji, počítám znovu, vyhlížím autobus, opět počítám a autobus je tady! A v něm další omladina! A ne ledajaká, ale ostravska (pozn. autor schválně nevyužívá interpunkčního znaménka, aby demonstroval způsob mluvy, který je právě pro ostravský region tak typický)! Skupinka takych blonďatych ostravaček vystupuje z autobusu a kuři. No nic, du se představit. Sympaticke děvuchy. Sama prdel, sama sranda. Nasedame, vyražime (konec ostravske pasaže). No, popravdě byly z Kopřivnice, ale tam nevím, jak se mluví. ?

A jak už to bývá, hned po nasednutí započal na játra náročný proces seznamování. A než jsme dojeli do Brna, byli jsme seznámeni každý s každým několikrát. Čert to vem, lepší víc než míň. Nutno dodat, že skupinka brňáků měla co dělat, aby nastolené tempo dohnala. Ale dařilo se. Rychlá zastávka v Praze, kde nabíráme mimo naše Layňáky i jednoho nevítaného hosta. Slečna sedící mlčky u okna na mě popravdě nepůsobila příliš kultivovaně, ale na druhou stranu kdo po těch 5 hodinách náročného seznamování ano? ? No nic, aspoň máme konečně živého maskota…Když už ale chyběla místa k sezení, bylo zřejmé, že ta tu nepatří. Následoval nevinný výslech, ze kterého bylo jasné, že dotyčná nepoužívá kreditku jen k placení…i když tahle kreditku asi těžko má. S vřelým pocitem, že se o Laynu mluví už i ve vybrané společnosti obyvatel pražských podchodů a parku u hl. nádraží, jsem slečnu gentlemansky doprovodil ke dveřím a řidiči dal povel k odjezdu směr Plzeň. Tam jsme nabrali našeho posledního a zároveň nejlépe alkoholem vybaveného cestujícího „made in USA“ a pak už jsme mohli v plné síle vyrazit na SNOW FUN RIDE 2014 do francouzského Puy St. Vincent!!!

Po probuzení nás čekalo něco, na co všichni v Česku čekali, čekají a už se asi letos nedočkají…SNÍH! Sněhem pokryté Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Itálie a rázem jsme ve Francii. No a tady sype…ale jak? Stěrače nestíhají. Cestáři taky ne. Dokonce musíme nasazovat řetězy. Ano, tolik sněhu nás slavnostně vítalo ve Francii. V Česku máme hovno, pardon, Layno, a tady tohle. A nemít tak zdatného řidiče aka Schumechar v buse, který bral i některé serpentiny smykem, hlavně aby se autobus v prudkém kopci nezastavil, na místo bychom asi ani nedojeli. Ale my dojeli, všichni v pořádku, všichni zdraví. Ubytovat, zabrat nejbližší postel a spát…Teda špatně! Ubytovat, najíst se, umýt a pokračovat v nekonečném procesu seznamování!

Layno tour - lyžování ve Francii

3. den

Po náročném večeru, kdy se někteří dokonce stihli i ve 3 hodiny ráno seznámit s recepčním, nás čekalo to, na co se všichni celou cestu těšili – projet se po alpských vrcholcích. Pro některé poprvé v letošním roce, pro některé dokonce poprvé v životě. Skipasy a mapy střediska rozdány, skupinovka vyfocena, důležité informace vyřčeny a průzkum střediska může začít! Ačkoliv jsme z dostupných informací nečekali nic ohromného (středisko je přece jenom o něco menší než jiná francouzská střediska), byli jsme mile překvapeni. Absolutní ráj pro freeride, který asi málokdo z nás kde jinde zažil. Párkrát jsme si sjeli sjezdovku, aby se neřeklo, ale pak už jsme se vrhli mezi stromy do lesů, které vypadaly jako velká bílá nadýchaná peřina se zabodnutými párátky.

A když už nohy bolely, tak následovala zevlpauza na lehátkách u místního bistra umístěného přímo v budově naší residence. No jaký to luxus bydlet přímo na svahu. A další luxus na nás volal pokaždé, když jsme kolem našeho neoficiálního basecampu ala „pivo a gyros“ projížděli. Pohled na venkovní vyhřívaný bazén zasypaný dokola hromadou prašanu vytvářel v našich hlavách představy absolutní pohody.  Taky se tam odehrál nejeden mejdan a do teď nevíme, zda má někdo z nás zásluhu na té sněžné fréze na dně bazénu, kvůli které byl poslední den bazén uzavřen. Ale spíš ne, my jsme přece slušňáci! ? A večer jak jinak než mejdan nebo spíš taková pokojová improvizace. Oblibě se toho večera těšil hlavně pokoj 125, kde bylo v jednu chvíli i kolem 20 lidi. Ti, co odpadli rychle minulou noc, to dnes náležitě doháněli. A že to vypadalo. Padaly židle, padaly sklenky, padaly flašky z oken, padalo jedno pivo za druhým, padaly vtípky, padaly panáky do žíznivých hrdel, i lidi padali…a venku padal sníh!

4. den

No, dneska už se vstávalo poněkud hůř. Popravdě se po včerejšku ani není čemu divit. Jenom málokdo to stihl na 9. hodinu…spíš tak na  10., na  11. Kocovina některých jedinců dosahovala výšek venkovního sněhu a někteří dokonce dopolední ježdění úplně zabalili a ven vyšli až po obědě. ? Zásoba piv u našich pánu řidičů mizela každým dnem rychleji a rychleji a už druhý den ježdění byla půlka pryč (je taky rozdíl koupit si české pivo za 25 Kč nebo francouzský patok za 5 éček, že?). Podle námi dostupné předpovědi mělo dneska opět sypat. A taky, že sypalo. Ale jak…k už napadaným 2 a půl metrům přibyl další metr. Jo, čtete správně. Za den nám napadl metr čerstvého prašanu a přesně o tom je lyžování ve Francii. A k překvapení všech se v těchto „sypacích“ podmínkách dalo i poměrně slušně zajezdit, jelikož viditelnost zůstala i přesto hodně dobrá. Ale všichni se samozřejmě těšili na následující den, kdy bude možné těchto super podmínek naplno využít. Ani ne tak na sjezdovkách, jako spíš ve volném prostranství, kde si to valíte mezi stromy po kolena ve sněhu a vidět jde jenom nose prkna nebo špičky lyží. Hlavně nespadnout. Vůbec ne, kvůli případné bolesti, protože padat do tohohle, to je jako za odměnu. Ale vyhrabat se pak z toho je už trošku náročnější. ? No, už aby byl zítřek…

Layno tour - lyžování ve Francii

Večer jsme pak svým nohám a celému tělu dopřáli trochu té horské pohody a šli se pořádně vysaunovat. Akorát, že voda jim netekla moc studená, tak nezbývalo nic jiného než se jít zchladit ven, do toho bílého pekla. A řeknu vám, mnohem lepší než nějaká studená voda…Nechápaví frantíci jenom tupě čuměli, když jsme se kolem nich úplně nazí proháněli hned vedle sjezdovky, váleli se ve sněhu jak lachtani a u toho ještě vypadali, že si to užíváme! K večeru se pak i vyjasnila obloha a my měli konečně možnost vidět ty nádherné vrcholky hor v národním parku Ecrins. K tomu jsme si dali večerní promítačku filmu Bad Grandpa – takové naše minikino na velitelském pokoji 124! A možná právě to ve spojitosti s náročným ježděním a následným skvělým saunováním způsobilo, že jsme šli toho dne na naše poměry celkem brzo spát (asi v 1). Popravdě za to ale spíš může ta včerejší párty. ?

5. den

Super freeride, na který jsme se po včerejším cukrování všichni těšili, doplnila ještě azurová obloha a bylo uděláno! To jsou přesně ta rána, kvůli kterým chcete jezdit do Alp. Navíc, díky tomu, že to včera večer nebylo tak divoké (jako obvykle) jsme se na tu nádheru mohli dívat očima střízlivýma a bez opice, kterou sebou většinou ráno na svah taháme. Dopoledne se neslo ve stylu natáčení na svahu, takže GoPročka a kamery byly v plném zápřahu a kameraman Lukáš byl v tu chvíli asi nejvíce obletovaným jezdcem ve středisku. A nutno podotknout, že jsme kvůli dobrým záběrům v sázku vložili i naše zdraví. Lukáš srážku s vypatlaným Francouzem, který se nás snažil přesvědčit, že 5 metrů není 5, ale 15, ještě jakžtakž ustál. V mém případě už to bylo trochu horší.  Ale naštěstí s námi jezdí lidé různých schopností a v tomto případě byla absolutní výhrou fyzioterapeutka Lenča. Po několika masážích, jejichž bolest nejde ani slovy popsat (ale tak jsem tvrďák, že… ? ), mi vrátila skoro všechny obratle tam, kam patří, a já se dokonce mohl poslední den vrátit na svah. Toš, šikovné holky s námi jezdí! ?

No ale zpátky k zážitkům z ježdění, ty jsou přece podstatné! Dokonce i vlekaři nám dnešní suprový den chtěli maximálně zpříjemnit a tak se rozhodli pustit do provozu lanovku la Pendine, která vede na úplný vrchol střediska (2750 m. n. m.). Sice předtím odpálili pár lavin, ale i tak nám tam nahoře nechali dost „matroše“. Navíc ten výhled, který se nahoře nabízel! No asi 20 minut jsme tam stáli a jenom fotili a užívali si to panorama. A když už bylo fotek dost, vrhli jsme se do těch nadýchaných peřin. Do svahů, po kterých minimálně po dobu 3 posledních dní nikdo nejel. Bez jakýchkoliv vyjetých stop a známky přítomnosti člověka. No, asi si to dovedete představit. Hlavně pro ty, co freeride předtím nikdy nezkoušeli, to byl nepopsatelný zážitek. Podepsat se svou stopou na svah chtěla ale samozřejmě spousta lidí, takže po necelých 2-3 hodinkách to už vypadalo trošku jinak. To už jsme ale my, zkušení layňáci, byli tímto pocitem nabaženi a následovala opalovací zevlpauza v našem basecampu. Odpoledne pak přišla na řadu divočina v již zmiňovaném bazénu, který jsme vzali hromadně útokem, a v jednu chvíli nás tam bylo takových 20-30. Z balkónu hrála hudba, dokola hromady sněhu a mezi námi pořád něco kolovalo, takže „pool párty“ jak se patří! Akorát ta voda mohla být trošku teplejší. Není ale nic lepšího než se pořádně vyválet v hromadách sněhu a pak si hopsnout zpátky. A rázem to má pocitově tak o 10 stupňů víc. ? Večer pak následovala „pizza night“, kdy jsme si rezervovali místní restauračku la Chaumiére a dali si pořádně do nosu! A potom už tradičně jak jinak než mejdan na pokojích!

6. den

Další den a opět vymetená obloha, slunko pečící jak trouba na 180 stupňů a všude hromady sněhu! Na dnešní den jsme se rozhodli uspořádat výšlap na Col du Bal (2601 m. n. m.) za nejlepším freeridem, který tohle středisko nabízí. Během asi 20minutového hiku si člověk říká, jestli to stálo za to, taková námaha. Ale jakmile se dostane na vrchol a vidí to vše kolem sebe, jakmile jde po úzkém hřebeni a vidí kolem sebe ty příkré svahy a jakmile se poprvé vrhne do toho freeridového ráje, ztratí všechny pochybnosti! Tohle by si měl vyzkoušet každý! Prostě zážitek na celý život! Když už jste v Puy St. Vincent, tak tam jděte! Nikde nikdo, jenom vy a území o velikosti asi 10 km2 zasypané tolika sněhem, že v Soči by jim to stačilo ne na 1, ale 3 olympiády! Ten zážitek přebije i následnou bolest nohou, která musí pochopitelně po tak dlouhém pojezdu ve volném terénu přijít! Ale fakt to stojí za to!

Odpoledne pak byla na programu promítačka hokeje. No, mohlo to dopadnout líp, ale naštěstí jsme si uměli i tak spravit náladu. Večerní mega párty v místním klubu byla legendární! Klub naplnění k prasknutí! Dokonce tak, že se improvizovaně začala vytvářet i párty venku! Pařilo se jak za mlada, kluci roztáčeli holky, holky roztáčely své sexy zadky a barmani roztáčeli hektolitry piva! Byli jsme tak rozjetí, že někteří si po příchodu do residence dali ještě noční „zakázané“ koupání v bazénu! Jiní pokračovali v nastoleném tempu „normálně“ na pokojích…

Layno tour

7. den

Po 2 azurových dnech přišlo to, co si možná někteří přáli – pořádná fujavice. Ne, že by někomu tyto podmínky ježdění zrovna vyhovovaly, ale aspoň měl opodstatněný důvod, proč zůstat na pokoji. Takže pátý den ježdění se odehrával spíš na jednotlivých pokojích než venku na svahu. Ale i tak to stálo za to. Jedlo se a pilo, hrály se různé hry, na balkóně se pálily výtvory různých tvarů a chutí a ty měly takové účinky, že netrvalo dlouho a z balkónů nám začali lítat lidi. Ale v jakém stylu! Backflipy, frontflipy, polonahé cudné děvy… to vše mohli spatřit ti, co v tu chvíli stáli pod naším balkónem. Naštěstí se skákalo do měkkého a některé jedince pohltila tato 2m hluboká bílá peřina natolik, že jim po dopadu šla vidět jenom hlava. No aspoň, při snaze dostat se ven pobavili ostatní, že Čmeldo? ?

 

No a po tak náročném dni, to samozřejmě chtělo nějaký relax! A není nic lepšího než 2hodinový veget v sauně, kde jsme vypotili všechen ten alkohol, co jsme stihli přes den zkonzumovat. Na svěžesti vzduchu to bylo samozřejmě znát, ale naštěstí jsme měli sauny rezervovány jenom pro nás, takže jsme daný odér nemuseli nikomu vysvětlovat. Po sauně pak následovala plánovaná dávka hazardu a to v podobě pokerového turnaje, kde se sešlo nakonec 7 hráčů a asi desítka přihlížejících. Největší pozornost na sebe určitě stáhla jediná zástupkyně něžného pohlaví v tomto turnaji Klárka, která se zřejmě v rámci své strategie snažila působit na začátku hry spíše jako lehčí soupeř, nicméně ve chvíli, kdy to nikdo nečekal, zaútočila! Jednou hrou dokázala vyřadit rovnou dva silné soupeře a nakonec obsadila skvělé 3. místo!

8. den

A co by to bylo za poslední den ježdění, kdyby nás ráno nepřivítalo pořádně rozpálené slunce a jasná obloha. Tomu říkám vstávání…Takže sluneční brýle a opalovací krémy po denní odmlce opět v akci. Někteří dokonce nechali na pokojích i bundy a poslední den chtěli ukázat, že to na svahu nejen neskutečně válí, ale že u toho i jakžtakž vypadají. ? Možná právě kvůli hezkému počasí, možná však spíše kvůli dost chabému výkonu proti Švédsku, už málokdo sledoval hokejový zápas naší repre proti Lotyšsku, který se toho rána odehrával. No naštěstí dopadl stejně dobře jako náš poslední den ježdění. A takové podmínky si přímo říkaly o opětovný výšlap na vrchol Col du Bal (2601 m. n. m.) a následný nepopsatelný freeridový zážitek z údolí Narreyroux. Někteří z nás to stihli dokonce 2krát.

Po několika dnech už byla vidět na většině z nás nějaká ta únava, takže během projíždění kolem venkovního baru, který byl hned na rohu našeho ubytování, bylo možné potkat nejednoho layňáka dávajícího si pivo a gyros a opalujícího se na horském slunci. Večer se strhla pořádná koulovačka a bylo vidět, že někteří to mají v malíku a místo bezhlavého házení sněhových koulí zvolili taktiku vyčkávání v dostatečné vzdálenosti. Tam si počkali, než se ti naspeedovanější vyřadí navzájem. Samozřejmě takhle vychytralé byly hlavně naše holky, takže to nebylo překvapení, když jsem se po zdařilém headshotu soupeře ocitl mimo hru a vedle mě stáli pouze kluci. Z toho lze vyvodit jedno – holky to s koulemi umí prostě líp! ? Pak následovala soutěž o layňácké kulichy a Jerky dobroty, v níž šlo pouze o jedno – trefit jednoho z organizátorů do hlavy. Teda to byl ten hlavní cíl, nicméně už po pár pokusech bylo jasné, že některým jedincům jde nejen o to se trefit, ale také udeřit co možná největší silou. No budiž, já tam nestál, takže jsem tuto snahu posvětil v Ceasarovském stylu – zdviženým palcem! No a netřeba říkat, že se mnohým tato činnost zalíbila natolik, že vydrželi na onen živý cíl házet i poté, co už byla soutěž ukončena a ceny rozdány. Hold být organizátorem někdy prostě bolí (o čemž jsem se mimo jiné přesvědčil také sám během natáčení na svahu). Večer pak poslední párty, opět ve velkém stylu! Ještě aby ne, když je to poslední noc! No, někteří z nás jeli i nonstop!

9. a 10. den – cesta zpátky

Následujícího rána už nás čekalo jediné – vystěhovat se, podívat se naposled na krásné místní panorama a vyrazit směr domů! Po cestě ještě rychlá zastávka v supermarketu, nakoupit nějaké ty dárky domů, aby se neřeklo a mohla začít autobusová seznamovačka č. 2. To je jedno, že už se všichni moc dobře známé, seznamování není nikdo dost. ? Sám za sebe můžu s klidem říct, že jsem si zájezd neskutečně užil a to i přes mé zranění a organizační povinnosti. Perfektní středisko, nádherné počasí, bomba sněhové podmínky, ale hlavně super banda lidí, díky kterým byl tenhle zájezd legendární a nezapomenutelný! Díky moc všem a doufám, že se s vámi všemi uvidím již tuto sobotu na afterpárty a nebo na jednom z našich dalších zájezdů! A taky doufám, že za tohle všechno dostanu aspoň bod! ?

Koukni se na celou foto galerii z tohoto termínu ZDE.

Letošní zájezdy do Francie ZDE.

Layňák Honza

Norsko pohledem Týny

Norsko s Laynem

Na tuto cestovku jsem narazila čirou náhodou v jedné fb skupině zaměřenou na horskou turistiku. Prohlédla jsem si stránky Layna a nejdříve mě zaujaly tábory pro dospělé, ale našla jsem tam zájezd do Norsko, který se mi líbil více. Přihlásila jsem se sestrami a naše dobrodružství mohlo začít.

  LAYNO Tour - Norsko turistika     

„Norsko je země s nejkrásnější přírodou v Evropě“

– 1.den  

Naše dobrodružství začalo, když jsme se dopravili s naší veškerou bagáží na stanici metra Opatov. Nastoupili jsme do busu s dalšími účastníky a vyrazili vzhůru. Jenže moc daleko jsme nedojeli, protože autobus musel mít povinnou přestávku a taky bylo potřeba doplnit klimatizaci na cestu. Takže jsme měli hned hodinovou pauzu u billy v Písnici.

Cesta autobusem byla celkem dlouhá, ale utíkala rychle.Postupně jsme se na čůracích pauzách seznaznamovali s ostatními účastníky zájezdu.

2.den

Ráno jsme dorazili do Dánska, kde jsme se nalodili na trajekt, který směřoval do norského městečka Langesund. Plavba trajektem trvala asi čtyři hodiny. Byla to obrovská loď, která měla vlastní helliport, spousta kajut a asi 10 pater. Prozkoumali jsme městečko, dali jsme si vodnici u útesů, smočili jsme nohy v moři a pokračovali jsme dále k nejznámějšímu dřevěnému kostelu Heddal Stavkyrkje. Následoval příjezd do prvního kempu. Přišel velký AHA moment, že přes léto neni v Norsku moc velká tma a že nejsou vidět hvězdy na jihu.

 – 3.den

První výšlap byl na Gaustatoppen. Krásný výhled, panoramata. Spousta z nás se na vrcholku odměnila horkou čokoládou nebo vaflí.Honza měl celkem velkou představu, že naše tempo bude rychlé (to ještě totiž nevěděl, co za materiál na tomto zájezdu má) a stihneme to za určený čas, který řekl, jenže když zjistil, že někteří účastníci zájezdu jsou trochu šnečci, svůj timemanagement přizpůsobil.Po výšlapu jsme se jeli podívat do městečka  Rjukan. Konal se zde menší festival. Ochutnali jsme jejich místní pivo, který bylo celkem nic moc a vydali jsme se na cestu zpátky do campu. Večer proběhl seznamovací kroužek.

4.den

Dnes jsme se vydali na túru do národního parku Hardangevidda. Kdo chtěl mohl jet nahoru i dolu nejstarší lanovkou v Evropě, která se jmenuje Krossbanen. Naše menší skupinka to zvládla nahoru i dolu pěšky.Odpoledne jsme se přesunuli do dalšího kempu – českého kempu, kde byla možnost večer využít saunu a vodní chany(káď s horkou vodou).

5.den

Dnešní dopoledne bylo adrenalinové. Dostali jsme neopreny, vesty, helmy a pádla a vydali jsme se na divokou řeku. Sjížděli jsme jí na raftech s instruktory. Před sjezdem jsme byli řádně proškoleni, co máme dělat, když vypadneme z raftu, kdy máme pádlovat,kdy ne atd. Voda byla dost ledová, na konci jsme se koupali a shazovali ostatní do vody.  Byl to skvělý zážitek, instruktoři jsou opravdu profíci. Odpoledne jsme šli na menší procházku kolem jezera v městečku Geilo a večer byla sauna a chany.

6.den

Ráno jsme měli malou procházku kolem nádherných vodopádů Vøringsfossen a poté následoval trek kolem čtyř vodopádů. Bylo na každém zda se podívá ke všem čtyřem. První vodopád byl poměrně kousek a od něj začalo brutální stoupání do kopce. Na tento trek se opravdu hodila pevná obuv, protože jsme se občas brodili vodou.

Dostali jsme se k třetímu vodopádu a trochu nás začal tížit čas. Čtvrtý vodopád byl ještě kousíček cesty a začali jsme diskutovat jestli se tam půjdem podívat nebo ne, díky debatě jsme ztratili pár minut, ale nakonec jsme to hecli a šli se podívat i k tomu čtvrtému a opravdu to stálo za to. Navečer jsme se přesunuli do dalšího kempu u města Roldal. Zabalili jsme si věci na trek na Trolltungu.

7.den

Počasí nám opravdu přálo. Tento trek byl pro některý z nás opravdu výzva. Šli jsme na těžko, počáteční stoupání bylo celkem hell. Většina skupiny, šla po asfaltové cestě, ale naše menší skupinka to vzala kamzičí cestou. Po dvou hodinovém výšlapu jsme se dostali k menším vodopádu, kde jsme si zchladili nohy, nasvačili se a pokračovali jsme dále. Následující stoupání bylo, jak na Václaváku spousta lidí šla nahoru a spousta lidí šla dolu. Snažili jsme se jít, co nejrychleji, abychom se nemuseli mačkat ve frontě a zároveň, aby nám nikdo nefuněl za krk.  Vyškrábali jsme se k pěknému jezírku u kterého byl první sníh, tak jsme nelenili a hned jsme se šli zchladit. Od našeho kempovacího místa to bylo už kousek. Postavili jsme si stany, najedli jsme se a pár lidí se vydalo na západ slunce, který byl vidět pouze trochu. Před spaním jsme si vypnuli pořádně stan, protože tam trochu foukalo, ale v noci byla šílená vichřice a někomu dokonce polámala tyčky od stanu.

8.den

Sbalili jsme si věci a nechali jsme je v jednom stanu. Vyrazili jsme v 6.00, abychom měli čas na photoshooting a hlavně to má skvělou výhodu, je tam málo lidí.PO třech hodinách jsme dorazili na Trolltungu, užili jsme si krásné výhledy, nasvačili se a vydali jsme se na cestu zpátky. Počasí nám vyšlo úplně fantasticky, ráno bylo krásně a při zpáteční cestě začalo hodně lejt, ale naštěstí už jsme se vraceli dolu. Vrátili jsme se do kempu v městě Roldal.

LAYNO Tour - Norsko

9.den

Odpočinkový den- Dnes jsme se byli koupat v aquaparku v Saudě. Byl to příjemný relax po všech trecích. Náramně jsme si to užili, kluci ukázali své akrobatické dovednosti na skokanských můstkách. Poté následovala panoramatická projíždka silnící v oblasti Rogaland.

10.den

Ráno jsme se zajeli podívat na dva mohutné vodopády jménem Langfossen a poté jsme se vydali na ledovec Buerbreen. Nejdříve jsme dorazili k pěknému srubu, kde jsme si dali svačinku a pokračovali jsme nahoru. Opět jsme šli poměrně brzy,  cestu nahoru jsme měli pro sebe. Došli jsme až pod ledovec odkud byli krásné výhledy a vydali jsme se na cestu zpátky, protože už se nahoru hnalo stádo jiných turistů. Večer se hrály společenské hry.

 

11. den

Sbalili jsme si všechny věci a přesunuli jsme se do kempu v Forsandu. Cestou jsme se stavili v outletu na nákup oblečení. Odpoledne jsme odpočívali a šli  brzo spát.

12.den

Brzy ráno jsme vyrazili na východ slunce na skalní masiv Preikestolen. Počasí bylo bombastický a zažili jsme božský panoramata. Vrátili jsme se do kempu, trochu se prospali a následoval přesun k Mandalu. Večerní chillout v kempu

LAYNO Tour - Norsko turistika

13.den

Dopoledne jsme vyrazili do města, kde jsme dostali až do večera rozchod. Zašli jsme si na oběd, byli jsme se podívat na pevnosti, někteří jeli nakupovat. Prošli jsme si i přístavní malý trh s rybami. Večer jsme se nalodili na trajekt. Tento byl o dost menší než první, uvnitř to vypadalo, jako v letadle a dost víc to houpalo.

14. den

Tímto dnem náš zájezd v Norsku končí . Díky LAYNO a především Tomášovi a Honzovi za skvělou organizaci. Dalším výletům a dobrodružstvím ZDAR!

 

Týna

 

Fotogalerii na tento zájezd najdeš na našem FB profilu ZDE.

Nebo se podívej na galerii na našich stránkách ZDE.

Předpokládaný termín pro tento zájezd: červenec/srpen 2023